Navenek ti to funguje.
A přesto se ti něco vrací pořád dokola.

I.  Proč už nestačí pokračovat stejně

Není to jedno velké selhání.
Je to tisíc malých momentů, kdy jsi říkal zítra.

Navenek ti to funguje. Děláš, co máš. Nikdo by na tobě nic nepoznal.

Ale někde uvnitř to kape. Rok, možná pět let. Tisíc malých momentů, kdy jsi něco spolkl, něco odložil, něco si neřekl nahlas. Žádný z nich nebyl sám o sobě dost velký na to, abys s tím něco dělal.

Chceš vztah — ale žiješ způsobem, ve kterém na něj nemáš hlavu. Máš práci, která tě uživí — ale nevíš, jestli ji chceš dělat dalších deset let. Něco chceš změnit — a pokaždé přijde provoz a zase to odložíš.

Nic z toho samo o sobě není důvod cokoli měnit. Dá se s tím žít roky.

Až se to jednoho dne přelije přes okraj.

Tomu momentu se říká bod zlomu.

Tenhle camp je o tom nečekat, až přijde sám. Prožít ho vědomě, řízeně a s někým, kdo ví, co dělá — místo aby tě jednoho dne zaskočil na parkovišti před prací.

II.  Kam se za šest dní podíváme

Pod pokličkou už možná víš, co je.
Tady jdeme do sklepa.

Možná už na sobě nějakou dobu makáš. Možná máš za sebou nějaké zastavení. Možná ne. To není podstatné.

Podstatné je, že víš, že tam ještě něco je. Něco, co se ti vrací. Něco, co ti tahá za nitky — i když už dávno víš, že to nechceš.

To, čeho se bojíš ve sklepě, tě řídí. Ať to vidíš, nebo ne.

Rozdíl je jen v tom, jestli to řídí tebe potmě — nebo jestli tam sejdeš s baterkou a začneš to řídit ty.

A neslibuju ti, že tam dole bude hezky. Můžou tam být poklady a můžou tam být bubáci. Většinou obojí. Jdeme tam stejně — protože nic z toho nezmizí tím, že se tomu vyhneš.

A zároveň se díváme nahoru. Na to, co tě přesahuje a co ti dá klid, který nezávisí na tom, jestli máš zrovna všechno vyřešené.

Sklep i nebe. Hloubka i výška.

Proč šest dní

Krátký nářez ti ukáže, kdo bys mohl být. To je silné — a spousta chlapů přesně tohle v určité chvíli potřebuje. Jenže pak přijde pondělí a starý život si tě najde dřív, než stihneš zaparkovat.

Šest dní v tom budeš žít tak dlouho, až to přestane být něco, co zkoušíš.

Není to o množství programu. Je to o tom, že novou verzi sebe potřebuješ vyzkoušet ráno, odpoledne, večer, v partě, o samotě, v tichu, ve vodě, u ohně. Znovu a znovu, v různých situacích. Teprve pak to přestane být něco, co na sobě cítíš jako cizí kabát, a začne to být prostě tvoje kůže.

Za víkend můžeš změnit směr. Za šest dní můžeš jít pod to, co ho celou dobu určovalo.

Záběry z Chlapského Restartu

III.  Kdo odjíždí

Přestaneš na svůj život reagovat.
Začneš ho stavět.

Nájemce se přizpůsobuje tomu, co mu kdo postavil. Neřeší, proč jsou dveře zrovna tady — obejde je. Když něco neklape, vydrží to. Nemá to v rukou.

Architekt ví, co staví. A když se něco nehodí, změní to, protože to je jeho barák.

Ten rozdíl není v tom, co umíš. Je v tom, kdo drží tužku.

Konkrétně to znamená tohle. Uvidíš, co tě roky řídilo — poprvé to pojmenuješ svými slovy, ne obecně. Poznáš, kdy do toho zase padáš — a dostaneš způsob, jak z toho vystoupit i bez mojí pomoci. A rozhodneš se. Ne z hlavy, ne z tlaku okolí. Z místa, kde prostě víš: tak to je.

A pak je tu věc, kterou nejde naplánovat do programu. Když ti sedne dohromady to, co uvnitř cítíš, s tím, co venku děláš, naskočí ti tah, který jsi předtím musel dělat vůlí. Přestaneš se do vlastního života nutit.

Přijedeš rozpolcený. Odjedeš celý.

Uvnitř cítíš jedno a venku děláš druhé — to není lenost ani slabost. To je ta únava, kterou nosíš roky. A přesně na tohle je těch šest dní.

A nejsi tam sám

Většinu života jsi to táhl sám. Nesvěřil ses, protože nebylo komu — a protože chlap to má přece zvládnout.

Šest dní v kruhu devíti dalších chlapů, kteří jdou do stejného sklepa jako ty, je něco, co jsi pravděpodobně nikdy nezažil. Nikdo tam nehraje, že to má vyřešené. Ego a soutěživost zůstávají za dveřmi — o to se starám já.

Bod zlomu není pro chlapa, který má všechno vyřešené. Je pro chlapa, který pochopil, že některé věci zevnitř vlastního života prostě neuvidí.

Někdo přijede, protože ví, že ve vztazích pořád opakuje stejnou věc. Někdo proto, že mu navenek všechno klape a přesně to ho děsí. Obojí je legitimní důvod.

Kdo tě povede

Nemusíš věřit mně

Co tě stojí další rok

Když teď necháš být, nic se nestane. Žádná katastrofa, žádný budíček. A to je přesně ten problém.

Ty malé momenty, kdy si řekneš zítra, se totiž nepřestanou nasčítávat. Jen se k nim přidá dalších tři sta šedesát pět. Za rok touhle dobou budeš o rok starší, o rok hlouběji ve stejné koleji — a to, co v sobě nosíš, bude o rok víc srostlé s tím, kdo jsi.

Nic se nezlomí. Jen se to o kousek víc utáhne.

Tohle není o tom, že bys neměl čas nebo peníze. Je to o tom, jestli si dovolíš přestat čekat — až bude klidnější období, až se to v práci uklidní, až budou děti větší. To období nepřijde. Vždycky bude něco.

Camp jede letos jednou, v jednom termínu, pro deset chlapů. Další běh bude, ale ne letos a ne za tuhle cenu.

Přihlášky přijímám do neděle 13. září.

Není to umělá uzávěrka. Po tom datu už se nestihne výběrový hovor, platba ani to, aby sis reálně zařídil šest dní volna. Kdo se ozve později, jde do dalšího běhu.

Nejdražší na tom nejsou peníze. Nejdražší je dalších dvanáct měsíců, kdy víš, že tam něco je — a nesáhneš na to.

Bod zlomu není šestidenní pobyt.

Je to šest dní, kdy vypadneš ze svého běžného života a půjdeme do věcí, které v něm nevidíš. A potom další měsíc, kdy to společně přeneseme domů.

• 6 dní / 5 nocí na Chalupě Luisko v Orlických horách
• Max 10 chlapů — nikdy víc
• Ubytování a jídlo po celou dobu
• Celý proces vedený od začátku do konce
• 4× 30 minut jeden na jednoho po návratu, každý týden
• Buddy Bear po ruce každý den
• Společný Zoom — kontrolní bod, který to uzavře
• Uzavřená skupina chlapů, se kterými jsi tím prošel

Možnost splátek — řekneme si to v hovoru.

Letos jede Bod zlomu poprvé. Příští rok bude stát podstatně víc a bude v ceně i Medvědí klub.

Za co ručím já. A za co ručíš ty.

Já ručím za podmínky. Ty ručíš za svoji práci.

Dám ti šest dní, ve kterých se nebudeš mít kam schovat. Maximálně deset chlapů. Moji plnou pozornost. Prostředí a proces, který jsem postavil tak, aby tě dostal k tvému bodu zlomu. A další měsíc budu s tebou, až to začneš přenášet domů.

Ale výsledek za tebe neudělám.

Můžu ti posvítit do sklepa. Můžu tam jít s tebou. Můžu ti ukázat věci, které zevnitř vlastního života nevidíš. Ale nemůžu za tebe udělat rozhodnutí ani podle něj potom žít.

To je tvoje část.

Proto ti negarantuju „změněný život" ani vrácení peněz, když na sobě nebudeš makat. Garantuju ti podmínky, za které můžu ručit:

• Maximálně deset chlapů. Nikdy víc.
• Mou osobní pozornost po celých šest dní — a čtyři týdny po nich.
• Prostředí, kde se nemusíš bránit egem a kde se nedá schovat.
• Že tě dovnitř nepustím, dokud si spolu neověříme, že to má smysl.

Storno: více než 30 dní před akcí 50 %, 30 dní a méně 0 %. Říkám to na rovinu předem.

Praktické

Záběry z Chlapského Restartu

Časté otázky

Musím mít za sebou něco podobného?

Nemusíš mít za sebou Chlapský Restart ani konkrétní program. Důležité je, že jsi připravený jít do sebe a opravdu na tom šest dní makat. Jestli je Bod zlomu správný první krok právě pro tebe, zjistíme spolu v hovoru.

Jak se to liší od Chlapského Restartu?

Pokud jsi ho neabsolvoval, nemusíš to řešit — Bod zlomu stojí sám o sobě. Pokud ano: Restart tě zastaví, ukáže ti, kde stojíš, a pošle tě domů s rozhodnutím. Bod zlomu jde pod to — po tom, co tě dlouhodobě určuje — a má šest dní a měsíc následné práce na to, aby se to stihlo usadit.

Co se stane, až se vrátím domů?

Měsíc se potkáváme každý týden na půl hodiny jeden na jednoho, máš Buddy Beara po ruce každý den, pak máme společný follow-up a zůstává ti skupina chlapů, se kterými jsi tam byl. Právě proto, že návrat domů je ta nejrizikovější část celého procesu.

Šest dní je moc. Nemám tolik času.

Chápu to a slyším to často. Jen ti řeknu na rovinu, co za tím obvykle je: není to o čase, je to o tom, jestli si dovolíš dát sebe na první místo. Chlap, který nemá šest dní na sebe, možná právě zjistil něco důležitého o tom, kdo v jeho životě drží tužku.

Co když tam objevím něco, co nechci vidět?

Nejspíš objevíš. Proto tam jedeš. Ale je v tom rozdíl — to, čeho se bojíš, tě řídí i teď, jenom potmě a bez tvého souhlasu. Tady se na to podíváš za světla, se mnou a s devíti chlapy, kteří jsou na tom stejně.

Je to nějaká ezoterika?

Ne. Žádná mystika, žádné léčení, žádné sliby o vesmíru. Konkrétní práce se sebou — a pár věcí, které tělo pochopí dřív než hlava.

Bojím se, že tam budu za blbce mezi chlapy, co to mají srovnané.

Nikdo tam nejede dokazovat, že má všechno vyřešené. Každý tam má něco svého — jinak by tam nebyl. A o to, aby se tam nikdo nemusel předvádět, se starám já — ego a soutěživost zůstávají za dveřmi.

Bude další běh?

Ano, ale za jinou cenu a v jiném formátu. Tenhle je první.

Nemusíš věřit ani mým slovům o sobě

Tenhle chlap přijel s tím, že mu vlastní syn tvrdil, že jsem podvodník.